Vedlejší účinky antipsychotik

Běžný člověk si myslí, že léky jsou od toho, aby léčily. Pokud se u jeho blízkého po tom, co začne brát antipsychotika, objeví nějaké nečekané změny v chování, připisuje to tomu, že nemoc se zhoršuje. Může se objevit zvláštní neklid, který nutí člověka, aby se pohyboval. Mohou se objevit nečekané pohyby, které nemůže ovládat svou vůli. Může být velmi unaven.

Když takový vývoj pozorujeme u svého blízkého, můžeme snadno propadnout chmurám a beznaději: vždyť to přece vypadá, že léčba nefunguje, když se necítí dobře, respektive cítí se špatně úplně novým způsobem. Většinu z nás zpočátku ani ve snu nenapadne, že změny v chování, které u svých blízkých pozorujeme a které nás zneklidňují, nejsou důsledkem extrémního stavu, ale důsledkem jeho léčení – tedy podávání antipsychotik. Zvlášť znepokojující to může být v případě, když výchozí stav nepůsobí kriticky.

Jak bylo uvedeno v článku o antipsychotikách, ovlivňují především přenos informací v nervové soustavě. Ta pak ovlivňuje fungování dalších tělních systémů, například fungování srdce a cév, pohybového systému a dalších. V nervovém systému působí antipsychotika na příliš „vysoké“ úrovni, a proto ovlivňují procesy, které pomáhají mírnit extrémní stavy, ale i mnohé další, které vlastně měnit nepotřebujeme a nechceme. Tyto účinky antipsychotik jsou považovány za nežádoucí vedlejší účinky.

Je jich celá řada a jejich popis najdete na příbalovém letáku každého antipsychotika. Projevují se nepříjemnými pocity (například rozmazané vidění, sucho v ústech, závratě, ucpaný nos), ale také neovladatelnými nepříjemnými pohyby (třes, neovladatelné pohyby v oblasti obličeje, končetin nebo i celého těla – říká se jim také tardivní dyskineze a změnami v základních fyziologických procesech (zácpa, poruchy srdečního rytmu, poruchy krvetvorby, ovlivnění hormonálních hladin, které vede např. k poruchám menstruačního cyklu, růstu prsou (i u mužů), omezení libida, zvýšenému růstu ochlupení, zvýšení chuti k jídlu aj.). Mnohé nežádoucí účinky se projevují také na psychické úrovni (například zmatenost).

Někdy mohou nežádoucí účinky léků přerůstat až do stavů ohrožujících život, jako je například neuroleptický syndrom či sebevražedné nálady. Ano, sebevražedné nálady, které jsou jedním z důvodů pro zahájení podávání antipsychotik, mohou být také vedlejším účinkem některých antipsychotik. Takže pokud je někdo v extrémním stavu, ale nemá sebevražedné nálady, mohou se tyto nálady u něj objevit po zahájení podávání antipsychotik. Bohužel, někdy je tento stav vykládán tak, že antipsychotika „nezabrala“ a proto je třeba jejich dávky zvýšit, což může vést k ještě většímu riziku sebevražedných nálad.

Některé z nežádoucích účinků lze oslabit léky, například na třes a samovolné pohyby se podávají léky ze skupiny antiparkinsonik. Ty však zase mají své nežádoucí účinky, přičemž některé z nich jsou vlastně symptomy extrémních stavů, kvůli kterým se antipsychotika zavádějí (např. nespavost, noční můry, zmatenost, halucinace, psychózy). Vzniká tak začarovaný kruh.

Proto je potřeba bedlivě sledovat vedlejší účinky antipsychotik a v případě, že je jejich podávání nutné, snažit se najít taková, které mají u daného člověka co nejmenší nežádoucí účinky. Hlavně je ale potřeba stále vyhodnocovat, jestli je podávání antipsychotik v aktuálních dávkách nutné. Některé studie totiž ukazují, že zvlášť u osob, které extrémní stavy zažívají poprvé, může být z dlouhodobého hlediska prospěšné léky vysadit dříve, než je u nás běžně zvykem.

A ještě obligátní závěrečné varování: autorka těchto řádků není lékařkou. Mé názory se utvářely na základě studia více zdrojů informací, přesto se stále jedná o závěry laika. Přistupujte k nim proto s nejvyšší obezřetností a případná rozhodnutí učiněná pod jejich vlivem rozhodně dále konzultujte. 

Zdroje a odkazy

http://www.extremni-stavy.cz/leky

http://www.extremni-stavy.cz/antipsychotika/

http://www.extremni-stavy.cz/extremni-stavy

http://www.extremni-stavy.cz/mene-leku/

Publikováno 8. 8. 2016