Tardivní dyskineze

Člověk neví, co s očima, kam se dívat, protože ten, komu se to děje, to zjevně nedělá schválně. Zároveň ty divné pohyby přitahují pozornost, i když je vám jasné, že to tomu druhému nemůže být příjemně, když na něj civíte.

Až po seznámení s nežádoucími vedlejšími účinky antipsychotik mi došlo, že těmhle zvláštním pohybům (přinejmenším v některých případech) se říká tardivní dyskineze. Berou se jako vedlejší účinky, se kterými se zas tak moc dělat nedá a které zmizí po vysazení antipsychotik.

Někdy se zmírní po podávání léků, které mají zmírňovat vedlejší účinky antipsychotik (a samozřejmě mají zase své nežádoucí účinky), někdy ale ne. Někdy se ale objeví až po vysazení antipsychotik, což mi připadá zvláště zákeřné.

Kdybyste si nebyli jisti, jak tardivní dyskineze vypadá, můžete se podívat na případ pětileté holčičky, dospělé ženy s pohyby celého těla a dospělé ženy s méně výraznými pohyby. Je to porucha charakterizovaná opakovanými pohyby, mimovolnými pohyby, včetně grimas, pohybů jazyka, žvýkání, kousání rtů, vraštění rtů, bezúčelnými pohyby těla a končetin aj. Pohyby jsou někdy popisovány jako parkinsonovské.

Její „příbuzná“ tardivní akatizie je pak charakterizovaná pocity vnitřního neklidu, který se může pohybovat od mírného pocitu vnitřního nepohodlí až po téměř nesnesitelný pocit všeobecného napětí. Obětí tohoto stavu mohou jenom zřídka v klidu sedět. Obvykle hodně popocházejí, někdy i celé hodiny, a i když sedí nebo leží, jejich končetiny jsou ve víceméně neustálém pohybu.

Připadá mi neuvěřitelné, že to, co jste mohli vidět ve videích, není projevem „nemoci“, ale vedlejším účinkem její „léčby“. Vskutku tragickým aspektem je, že neurotoxické účinky neuroleptik jsou dobře známé. Jejich spojitost s tardivní dyskinezí je známá již celá desetiletí. Dokonce si toho byli vědomi i Jean Delay a Pierre Deniker, francouzští psychiatři, kterým je připisováno uvedení neuroleptika do psychiatrie. Z tohoto důvodu standardně zvyšovali dávku neuroleptik jenom do doby, dokud se neobjevila dyskineze.

Když se objevila druhá generace neuroleptik, farmaceutické společnosti tvrdily, že tyto nové léky by tardivní dyskineze neměly způsobovat. Ukázalo se, že to není pravda – druhá generace neuroleptik tardivní dyskineze také vyvolává, i když možná pomaleji než první generace antipsychotik.

Výskyt tardivní dyskineze u lidí, kteří berou neuroleptika, je poměrně častý. Pravděpodobnost výskytu se obecně zvyšuje s vyššími dávkami a delší dobou braní léků. Lékaři mají někdy tendenci se zaštiťovat tím, že „když se kácí les, létají třísky“. Z mého pohledu to ovšem nejsou žádné třísky, ale pořádná břevna, která mohou někomu docela poničit život. Je poměrně obtížné si představit, jak velké benefity musejí z užívání léků plynout na to, aby převážily stav, do kterého se lidé kvůli nim dostanou.

Odkazy na výše zmíněná videa i další zde uvedené informace jsem čerpala z blogu Philipa Hickey, který pojednává o vztahu neuroleptik a tardivní dyskineze u dětí. Ve svém blogu Philip Hickey upozorňuje na případ autistického chlapce, jehož rodiče vysoudili 1,2 milionů dolarů poté, co se u jejich syna rozvinula těžká nevratná forma tardivní dyskineze a tardivní akatizie jako důsledek léčby Risperdalem a Zyprexou v průběhu let 2002 a 2007: $1.5 Million Award in Child Tardive Dyskinesia Malpractice.

Právě výskyt tardivní dyskineze je jedním z důvodů, proč jsou lidé v extrémních stavech obvykle při nasazování léků hospitalizováni. Psychiatři argumentují tím, že když budou pacienta pečlivě sledovat, mohou si všimnout tardivní dyskinezi ve velmi rané fázi, a zastavit v daném okamžiku zvyšování dávek léků.

Tento argument vypadá logicky, ale je problematický ze dvou důvodů. Za prvé, i když antipsychotika způsobují tardivní dyskinezi, dovedou také maskovat její projevy. V době, kdy už je tardivní dyskineze  dostatečně výrazná, aby prorazila maskovací efekt antipsychotik, je již v pokročilé fázi. Za druhé, tardivní dyskineze je nejen deformující pohybová porucha, ale vypovídá také o obecnějším neurologickém poškození. Objevení tiků může být prostě finálním stádiem procesů pomalého postupujícího poškození.

Mezi širokou veřejností je rozšířená představa, podle které je tardivní dyskineze symptomem stavu známého jako schizofrenie. Téměř každému, komu je víc než čtyřicet a komu byla diagnostikována schizofrenie, byla předepsána antipsychotika. Mnoho z těchto lidí má tardivní dyskinezi, takže není překvapující, že veřejnost je zmatená.

Tardivní dyskineze je mimořádně mrzačící a hendikepující také proto, že slouží k potvrzení populární náhledu, že schizofrenie je progresivní onemocnění mozku. To je ještě paradoxnější v případě, když oběti tohoto neurotoxické útoku nadále berou léky a jejich projev se stává ještě více znetvořujícím a více stigmatizujícím, čímž se „potvrzuje“, že schizofrenie je progresivní (tedy stále se zhoršující) nemoc.

A ještě obligátní závěrečné varování: autorka těchto řádků není lékařkou. Mé názory se utvářely na základě studia více zdrojů informací, přesto se stále jedná o závěry laika. Přistupujte k nim proto s nejvyšší obezřetností a případná rozhodnutí učiněná pod jejich vlivem rozhodně dále konzultujte. 

Zdroje a odkazy

http://www.extremni-stavy.cz/antipsychotika/

http://www.extremni-stavy.cz/vedlejsi-ucinky/

Tardivní dyskineze u pětileté holčičky po vysazení antipsychotik: https://www.youtube.com/watch?v=WlVxv5ag0pQ

Tardivní dyskineze u dospělé ženy s pohyby celého těla: https://www.youtube.com/watch?v=Qf3I6t8fuA8

Tardivní dyskineze u dospělé ženy s méně výraznými pohyby: https://www.youtube.com/watch?v=BJjXqKa4cbE

Blog Philipa Hickey o vztahu neuroleptik a tardivní dyskineze u dětí: http://www.madinamerica.com/2014/02/neuroleptics-tardive-dyskinesia-children/

Medailon Philipa Hickey na MIA: http://www.madinamerica.com/author/philiphickey/

Článek o případu autistického chlapce, jehož rodiče vysoudili za tardivní dyskinezi 1,5 milionu dolarů: http://breggin.com/index.php?option=com_content&task=view&id=308

http://www.extremni-stavy.cz/extremni-stavy

http://www.extremni-stavy.cz/hospitalizace

http://www.extremni-stavy.cz/leky

Publikováno 8. 8. 2016