Příznaky

Pokud se chcete něco dozvědět o příznacích extrémních stavů a hledáte na českém webu, nenajdete toho moc. Nejspíš něco o tom, jaký vliv na člověka má přehřátí. Musíte vyzkoušet jiná klíčová slova. Nejlepší je „schizofrenie“ jako univerzální nálepka, pod kterou se zametou téměř jakékoliv psychotické stavy. Užitečná je taky „psychóza“.

Jak ve svém shrnujícím článku píše paní docentka Malá, projevem extrémního stavu může v nejširším slova smyslu být skutečnost, že člověk se svému okolí jeví jako „zvláštní, divný, s nepochopitelnými reakcemi, někdy agresivní, nevypočitatelný, záludný, jindy jako slabý, neschopný, někdy i hloupý“.

To však zdaleka neznamená, že všichni záludní lidé mají diagnózu schizofrenie. Podle výše zmíněného článku jsou v užším slova smyslu pro člověka v extrémním stavu charakteristické poruchy myšlení a vnímání (halucinace a bludy), dezorganizace chování a řeči, pokroucené vnímání sebe i okolí a poruchy nálady.

Nejpatrnější jsou tzv. pozitivní příznaky – tedy podivné chování, poruchy myšlení, neobvyklý způsob mluvy. Na první pohled jsou méně nápadné tzv. negativní příznaky – v článku je zmiňováno „oploštění emocí, neschopnost radovat se, úbytek vůle, nedostatečnou verbální komunikaci a porozumění, selhávání v pochopení abstraktních významů s důrazem na konkrétní myšlení“.

Tak co, našli jste, co jste hledali?

Vzpomínám si, jak jsem horečně procházela desítky webů, které popisovaly příznaky psychotické krize, nejčastěji pod nálepkou schizofrenie. Pamatuji si, jak mě poléval studený pot, když jsem si všimla, že některé příznaky opravdu můžu pozorovat.

Byla jsem posedlá určením „správné“ diagnózy, protože mé tehdejší já věřilo na pozitivistický lineární svět: když budeme znát diagnózu, budeme vědět, co se má léčit, tudíž se bude léčit ta pravá nemoc pomocí těch pravých léků.  

Až postupem času jsem zjistila, že takový postup může být možná dobrý pro první pomoc, ale není nejlepším vodítkem pro komplexní terapii. Problém je totiž v tom, že léky, které by vyřešily příčiny extrémních stavů, prostě neexistují. Existují pouze léky, které dokáží potlačit jejich projevy.

Jejich užívání nám může poskytnout čas na nadechnutí a přemýšlení o tom, co se děje a proč se to děje. Nemůže ale extrémní stav vyřešit. Ten se buď vyřeší sám (v cca 20 % případů), anebo se nevyléčí a symptomy se v nepravidelných intervalech vrací zpět, aby nás upozornily, že se je sice na čas podařilo potlačit, ale problém kdesi hluboko uvnitř zůstal a dál žije vlastním životem.

Asi nejvíc na mě zapůsobilo, když jsem zjistila, že o tom, zda člověk dostane přidělen diagnózu schizofrenie, může rozhodovat pouhý den. Mezinárodní klasifikace nemocí – 10. verze (MKN 10) uvádí, že pro diagnostiku schizofrenie je požadována přítomnost minimálně jednoho z příznaků a) až d) nebo dvou z příznaků e) až i), trvajících minimálně po dobu jednoho měsíce. Příznaky vypadají následovně:

1. manipulace s myšlenkami nemocného
2. bludy ovládání (kontrolovatelnosti)
3. sluchové halucinace (komentující chování nemocného)
4. jiné bludy,
5. jiné halucinace
6. formální poruchy myšlení (zárazy, inkoherence)
7. katatonní příznaky (poruchy psychomotoriky, negativismus, mutismus, stupor),
8. negativní příznaky (apatie, ochuzení řeči, emočních reakcí)
9. nápadné kvalitativní změny v chování (ztráta zájmů, bezcílnost, nečinnost, sociální stažení).

Připadalo mi opravdu divné, že když něco podobného člověk zažívá 31 dní, tak je to akutní psychotická porucha, když ale 35 dní, tak už je to schizofrenie. Dovedete si představit, že když máte teplotu a bolí vás v krku 5 dní, tak se to jmenuje chřipka a když trvá více než 10 dní, tak angína?

Taky mi vrtalo v hlavě, když jsem si uvědomila souvislost mezi nasazením léků a výskytem příznaků. Léky se mohou nasadit například po cca týdnu trvání příznaků. Nějaké příznaky po nasazení léku ustupují (např. bludy ovládání), jiné se ale teprve tehdy objevují (např. emoční plochost, sociální stažení, ztráta zájmu, apatie, negativismus).

Jsou tyto „nové“ příznaky projevem nemoci nebo důsledek léčby? Na tuto otázku lékaři opravdu neradi odpovídají. Po důkladném přečtení příbalových letáků nasazených léků jsem zjistila, že řada jmenovaných symptomů je opravdu vedlejším účinkem léku.

Objevení „nových“ příznaků lze samozřejmě interpretovat minimálně dvěma způsoby. Ten první tvrdí, že nemoc se rozvíjí navzdory léčbě a tyhle příznaky by se objevily tak jako tak. Zaplať pánbůh za léky, alespoň se neprojevily v takové síle, jaká je patrná u neléčených pacientů.

Druhý přístup ovšem tvrdí, že „nové“ příznaky jsou vedlejšími nežádoucími účinky léků a bez nich by se neobjevily. Z toho ovšem plyne, že pokud je žádoucí kombinace příznaků pozorovatelná například 20. den léčby a některé z nich se objevily až po podání léků, tak vlastně něco, co dosud bylo diagnostikováno jako „akutní psychotická porucha“ působením léků přerůstá do stavu, který bude 32. den označen jako „schizofrenie“, přesněji „schizofrenie indukovaná léky“. 

Tehdy jsem si asi poprvé silně uvědomila, že diagnostika duševních nemocí není žádná exaktní věda, ale pouze jakási dohoda. Navíc by se dalo říct, že jde o tvrdohlavé dodržování dohody, která se už dávno přežila.

Pokoušet se popsat nějaký stav duše člověka v její rozmanitosti a proměnlivosti pouze pomocí výčtu příznaků je jako byste se pokoušeli udělat diferenciální diagnózu na rozpoznání stylu Clauda Moneta (malíř, jeden ze zakladatelů impresionizmu). Pozor, důležitý je výskyt alespoň pěti příznaků:

1. krátké tahy (resp. doteky) štětcem
2. nemíchaná barva
3. zářivé a jasné barvy
4. zjednodušená kompozice
5. důraz kladen spíše na celkový efekt než na detaily
6. celek díla je možno vnímat až s určitým odstupem.

Ti z vás, kteří mají ve svém okolí malé děti, teď už vědí, že všechny jsou zřejmě převtělením Clauda Moneta.

Ale zpátky k příznakům. Samozřejmě, na webech nebyly příznaky osamocené, vyskytovaly se většinou v záplavě informací, které přinášely přesmutný obraz: ať je už jméno té příšery jakékoliv, znamená konec.

Konec života jako dosud, konec plánů a nadějí. Budoucnost v ní byla vymalována tragicky, v lepším případě pak truchlivě. Dozvěděla jsem se, „diagnóza schizofrenie v dětství a adolescenci je jednou z nejtěžších“.  

Vypadalo to také tak, že pravděpodobnost, že se z toho člověk dostane, je poměrně malá a neexistuje žádná „spolehlivá“ metoda, jejíž použití by nemoc tlumilo. Existují sice léky, ale někomu zaberou, zatímco jinému ne. Které léky komu jak zaberou, se dá zjistit pouze metodou pokusu a omylu. Byla jsem svým způsobem v šoku, že něco takového je ještě v 21. století možné.

Proto se mi zdá užitečné neupínat se ke sledování příznaků a snaze najít tu správnou diagnózu a na ni navazující správnou léčbu. Mně to žádným způsobem nepomohlo, jenom mě to hledání zásobovalo negativními informacemi a samozřejmě také negativními emocemi. Ráda bych vás toho ušetřila, i když je mi jasné, že minimálně někteří budou hledat dál.

Když už ale cítíte potřebu hledat – a věřte, že málokdo jí rozumí lépe než já – hledejte spíše to, co opravdu pomáhá. Hledejte příběhy konkrétních lidí, kteří se z hlubin či výšin extrémního stavu dostali buď sami, nebo s dopomocí. Věřte, že jejich příběhy mohou být pro vás inspirativnější než všeobecně zaměřené články. Ty totiž popisují jakýsi průměr, který ale ve skutečnosti vůbec neexistuje.

Každý z nás je unikát. I váš blízký, který právě teď prochází těžkým a náročným obdobím. Informace, že na lék A reagovalo dobře 35 % pacientů, zatímco na lék B až 39 % by vás rozhodně neměla vést k tomu, abyste se u jeho lékaře dožadovali léku B. Rozdíl 4 % může být důležitý pro zdravotní pojišťovny, nebo pro statistiky, kteří vyhodnocují výskyt a léčbu psychických onemocnění. Pokud jde o vašeho blízkého, jde o zcela zbytný detail. Lidem, kteří hledají příběhy a inspirace, se daří lépe než těm, kteří hledají příznaky a diagnózy.

PS: pokud byste se chtěli pobavit zjednodušenou diferenciální diagnostikou stylu vybraných malířů, můžete tak učinit zde.

A ještě obligátní závěrečné varování: autorka těchto řádků není lékařkou. Mé názory se utvářely na základě studia více zdrojů informací, přesto se stále jedná o závěry laika. Přistupujte k nim proto s nejvyšší obezřetností a případná rozhodnutí učiněná pod jejich vlivem rozhodně dále konzultujte. 

Zdroje a odkazy

http://www.extremni-stavy.cz/extremni-stavy

Článek doc. MUDr. Evy Malé, CSc.doc. Schizofrenie v dětství a adolescenci – co dnes víme a nevíme: http://zdravi.euro.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/schizofrenie-v-detstvi-a-adolescenci-co-dnes-vime-a-nevime-275028

http://www.extremni-stavy.cz/leky

http://www.extremni-stavy.cz/nezadouci-ucinky

http://www.extremni-stavy.cz/diagnoza

Návod, jak poznat autora slavného obrazu: http://www.opilaopice.cz/234-jednoduchy-navod-jak-poznat-autora-slavneho-obrazu

Publikováno 8. 8. 2016