Hlasy

Musím připustit, že nikdy předtím, než jsem s extrémním stavem získala osobní zkušenost, jsem o slyšení hlasů a o tom, co by to mohlo znamenat, nepřemýšlela. Neměla jsem tedy žádné předporozumění a až z toho, jak o tomto příznaku mluvil ošetřující lékař a co jsem se o něm dočetla z různých česky psaných publikací, jsem pochopila, že jde o něco zcela nežádoucího a nevhodného. Něco, čeho je nutné se obávat a čeho je potřeba se za každou cenu zbavit.

Můj náhled se výrazně posunul poté, co se mi ve zpravodaji z webu TED objevila upoutávka na přednášku Eleanor Longden pod názvem The voices in my head (Hlasy v mé hlavě). Nebojte se anglického názvu a určitě se podívejte – k videu si lze zapnout titulky v češtině.

Její příběh mě dojal, a zároveň (a to především), zcela proměnil způsob, jakým jsem do té doby slyšení hlasu vnímala. Eleanor mi ukázala, že hlasy nejsou ztělesněním zla a něčeho každopádně nežádoucího. Mimochodem, na stránkách MIA byl nedávno zahájen její kurz The voices in my head.

Po shlédnutí její přednášky jsem si vyhledala web Hearing Voices Network a z něho čerpala další informace. Moc se mi líbilo, jak tam popisují základní náhled na halucinace. Pokud čtete anglicky, je tady. Pokud ne, udělala jsem volnější překlad, který si můžete přečíst níže.

Podrobnější informace v češtině pak můžete získat na webu Slyšení hlasů, včetně informací o setkávání zatím jediné skupiny Hearing Voices Network v ČR v Brně.

Na to, jak se vypořádat s hlasy, existuje dokonce celá řada příruček. Nedokážu posoudit, jak jsou účinné, ale přinejmenším naznačují, že alespoň v některých případech je možné naučit se hlasy ovládat či alespoň zvládat. Mezi nejznámější patří The voice inside – a practical guide to coping with hearing voices, který napsal Paul Baker. Další snadno dohledáte, když vložíte do google spojení „coping with hearing voices“.  

Zajímavé příběhy lidí, kterým se to alespoň do jisté míry povedlo, či mají zkušenost s provázením lidí, kteří hlasy slyší, najdete také na webu Madness Radio pod tagem hearing voices. Některé z nich byly zpracovány i v knize Willa Halla  Outside Mental Health – Voices and Visions of Madness  (mimochodem: je skvělá, vřele doporučuji!).

A ještě obligátní závěrečné varování: autorka těchto řádků není lékařkou. Mé názory se utvářely na základě studia více zdrojů informací, přesto se stále jedná o závěry laika. Přistupujte k nim proto s nejvyšší obezřetností a případná rozhodnutí učiněná pod jejich vlivem rozhodně dále konzultujte. 

Zdroje a odkazy

Web TED: http://www.ted.com/

Přednáška Eleanor Longden na TEDu: http://www.ted.com/talks/eleanor_longden_the_voices_in_my_head

Kurz Eleanor Longden na MIA (AJ): http://madinamericacontinuinged.org/courses/the-voices-in-my-head/

Web Hearing Voices (Slyšení hlasů) (AJ): http://www.hearing-voices.org/voices-visions/

Web Slyšení hlasů: http://www.slysenihlasu.cz/o-hearing-voices/co-je-hearing-voices-network

Základní informace o slyšení hlasů na webu Hearing Voices: http://www.hearing-voices.org/voices-visions/

Praktický průvodce pro zvládání hlasů (AJ): http://toronto.cmha.ca/files/2012/09/A-Practical-Guide-to-Coping-with-Hearing-Voices.pdf

Web Madness Radio: http://www.madnessradio.net/

Pořady se štítkem „hearing voices“ na webu Madness Radio: http://www.madnessradio.net/tag/hearing-voices/

Link na knihu Willa Halla: http://outsidementalhealth.com/

Publikováno 8. 8. 2016

Co píšou o halucinacích na webu Hearing Voices Network

Tento text obsahuje základní informace o hlasech, zrakových halucinacích a dalších neobvyklých smyslových vjemech. Pokud máte pocit, že o hlasových nebo zrakových halucinacích zatím toho víte málo, je to dobré místo, jak začít. Pokud však již znáte základy a chtěli byste nějaké podrobnější informace, podívejte se na About Voices and Personal Experiences.

Co jsou to slyšiny a vidiny?

Když mluvíme o zrakových a sluchových halucinacích, myslíme tím stav, kdy někdo slyší, vidí nebo cítí něco, co ostatní kolem něj necítí. Tyto zkušenosti mohou zahrnovat všech pět smyslů: sluch, zrak, čich, chuť a hmat. Je možné je cítit jednotlivě, nebo v kombinaci (např. zároveň zrakové i sluchové halucinace).

Pro některé lidi tyto zkušenosti mohou být uklidňující. Například někdo, kdo je osamělý, může být opravdu rád, když slyší hlas, který se stal jeho důvěrníkem. Osoba, která nedávno ztratila někoho drahého, může mít užitek z toho, že si s danou osobou může na sklonku dne popovídat, nebo cítit vůni jeho vody po holení či jejího parfému. Pro další lidi jsou tyto zážitky zdrojem inspirace. Autoři literárních děl například někdy mluví o tom, jak jejich postavy ožijí a vytvářejí svůj příběh, který oni pouze zapisují. Nicméně, pro některé lidi mohou být hlasy a vize extrémně stresující – kritizují je, vyhrožují jim nebo je matou.

Jak jsou takové zkušenosti běžné?

Statistiky se liší, ale je všeobecně přijímáno, že cca 3 až 10 % populace slyší hlasy, které ostatní lidé neslyší. Pokud zahrnete jednorázové zkušenosti (jako například když máte dojem, že někdo volal vaše jméno, když jste na nákupu, nebo cítíte vibrace mobilního telefonu v kapse), toto číslo stoupá na 75%. Takže: mít alespoň jednu zkušenost, že slyšíte nebo vidíte něco, co ostatní kolem vás nevidí, je neuvěřitelně běžné. Ti, kteří nikdy takovou zkušenost neměli, jsou v menšině.

Řada známých a významných lidí (žijících i zesnulých) má zkušenost s tím, že slyšeli a viděli věci, které ostatní lidé nemohli slyšet ani vidět. Bez nich by byl svět byl jiným. Na seznamu slavných lidí, kteří řekli nebo napsali o tom, že slyšeli hlasy je například Gandhí, Sokrates, Johanka z Arku, Sigmund Freud, Anthony Hopkins, Carlos Santana, Roberta Schumann, John Forbes Nash a Charles Dickens.

Jak to vypadá?

Všichni jsme jedineční, takže není překvapivé, že hlasy a vize mohou být stejně individuální, pokud jde o jejich identitu, obsah, interpretace a vliv. Stručný přehled je uveden níže. Pokud tam nenajdete svojí zkušenost, ještě to neznamená, že jste „divný“ nebo „netypický“.

Hlasy

Někteří lidé slyší mluvit hlasy, i když kolem nich nikdo není. Mohou to být hlasy lidí, které znají, nebo úplně cizí hlasy. Mohou slyšet mnoho hlasů, nebo jenom jeden. Hlasy mohou křičet, šeptat, být jasné a srozumitelné, nebo jenom mumlat. Mohou mluvit ve větách nebo říkat jednotlivá slova. Mohou být mužské, ženské, bezpohlavní, staré nebo mladé. Někdy mají jména, ale ne vždycky. Mohou mluvit nepřetržitě (24 hodin denně a 7 dní v týdnu), ale mohou také pouze příležitostně pronášet slova nebo věty. Lidé mohou slyšet i jiné typy zvuků, například klepání, šustění, pláč, křik nebo hudbu.

Některé hlasy mohou být pozitivní, mohou poskytovat podporu a povzbuzení. Jiné mohou být matoucí, být ozvěnami myšlenek nebo opakovat podivné věty. Některé hlasy mohou být velmi děsivé, říkat věci, které jsou kritické, výhružný nebo velící. Hlasy mohou tvrdit, že mají velkou moc a znalosti, což někdy může vést k tomu, že osoba slyšící hlasy má strach a cítí se bezmocná. Některé hlasy mohou zanechat v člověku pocit velké zranitelnosti a obnaženosti (např. když slyšíte, jak se vám skupina lidí posmívá nebo diskutuje o intimních detailech z vašeho života).

Vidiny

Někteří lidé vidí věci, které ostatní nevidí. Tyto vidiny mohou být velmi jasné a realistické, ale mohou také mít rozmazané tvary a obsahovat stíny nebo paprsky světla. Někteří lidé vidí hlasy, které slyší, jiní vidí hmyz nebo pavouky. Některé vidiny jsou velmi složité (jako když vstoupíte do jiného světa). Jiné zcela odpovídají naší každodenní zkušenosti (například pouze krabice, osoba nebo zvíře navíc). Někdy se může zdát, že lidé nebo předměty mění tvary. Jejich tváře se mohou změnit na kámen, mohou být obklopeny barevnou aurou anebo například jejich oči mohou měnit barvu. Stejně jako je to s hlasy, i vize mohou být uklidňující, legrační, děsivé nebo rozptylující.

Vůně

Někteří lidé cítí věci, které jim připomínají jejich minulost. Může to být něco hezkého, jako parfém milované ženy či voda po holení milovaného muže nebo oblíbené jídlo. Někdy lidé cítí věci, které jim připomínají zvláště traumatické zkušenosti. Například někdo, kdo přežil požár domu, může cítit kouř, když cítí úzkost. Někdo, kdo byl zraněn osobou, která používala nějaký parfém, může cítit vůni toho parfému i když nikdo s daným parfémem není nablízku. To může být velmi děsivé, a to zejména v případě, že není zřejmé, že tato smyslová zkušenost pochází z minulosti. Pro další lidi vůně nemusí být spojena s konkrétní vzpomínkou nebo traumatickou událostí. Například někteří lidé cítí plyn, spálené nebo zkažené jídlo. Tyto vůně mohou vnímat velice realisticky, což může způsobit, že se bojí o svou bezpečnost.

Chutě

Někdy se stane, že lidé cítí chutě, které ostatní necítí. Někteří lidé cítí ve svém jídle nebo pití silnou hořkou pachuť, a pochopitelně se začnou obávat, že s jídlem nebo pitím něco není v pořádku. To je může vést k obavám, že se je někdo snaží otrávit, nebo že někdo s jejich jídlem něco prováděl. Jiní cítí chuť nějakého jídla, i když právě nejí. To se může přihodit například když slyší hlasy, sledují televizní program nebo o něčem přemýšlí. Tyto chuťové vjemy mohou být příjemné (např. čokoláda nebo oblíbené jídlo), ale mohou být také znervózňující nebo nepříjemné (např. něco hořkého nebo s kovovou pachutí).

Doteky

Někteří lidé mohou cítit na své pokožce věci, které tam zjevně nejsou. Mohou mít pocit, že po nich něco leze, že je to lechtá nebo na ně tlačí. Někdy cítí něco pod svou kůži, a to je může vést k znepokojení a strachu, že se s jejich tělem něco děje.

Pochopitelně tyto zkušenosti mohou být velmi matoucí a děsivé. Ale není to zas tak jednoduché: pro jiné lidi takové zkušenosti mohou být uklidňující. Někdo, kdo se cítí osamělý a slyší uklidňující hlas, může zažívat pocit útěchy, když na svém rameni cítí dotyk něčí ruky. Může tuto zkušenost interpretovat i tak, že se mu hlas snaží dotykem poskytnout podporu.

Proč lidé slyší hlasy

Existuje spousta různých teorií a myšlenek, které se snaží vysvětlit, proč lidé slyší hlasy nebo mají speciální dar nebo senzitivitu. Může to být například:

• trauma nebo nepříznivé životní zkušenosti,
• disociace,
• duchovní zážitky,
• biochemické příčiny (např. přebytek dopaminu),
• nadpřirozené zkušenosti,
• emoční úzkost,
• fyzické zdravotní problémy,
• kognitivní chyba,

• individuální rozdíly.

Ve skutečnosti nevíme, proč lidé slyší hlasy nebo mají vidiny. Protože zkušenosti jsou tak rozmanité, je pravděpodobné, že existuje celá řada různých vysvětlení. I když to může být frustrující pro ty, kdo se cítí zmateni a chtěli by jednoduchou odpověď nebo určitý stupeň jistoty, znamená to, že nejdůležitější vysvětlení je to, které ten, kdo slyší hlasy, považuje za užitečné. Je důležité nevnucovat svoje vlastní přesvědčení o tom, čím jsou tyto zkušenosti způsobeny, někomu jinému. Tento přístup je zásadní pro hnutí Hearing Voices Network. Spíše než poskytovat dogmatický pohled na slyšení hlasu, toto hnutí uznává a oslavuje široké spektrum vysvětlení.

Ať už jsou představy o příčinách vidin či slyšin jakékoliv, nejdůležitější je najít způsob, jak se s nimi vypořádat a najít nějaký smysl v jejich ovládání, kontrole a naději, kterou poskytují.

Je možné se vyléčit?

V hnutí Hearing Voices Network slovo zotavení znamená „žít život, který sis vybral, ne život, který pro tebe vybrali jiní“ (ať už těmi ostatními jsou členové rodiny, přátelé, zdravotničtí či sociální pracovníci nebo hlasy). Mnoho lidí, kteří slyší hlasy, se prostě nepotřebuje zotavit – již žijí životy, které se jim líbí. Hlasy mohou zlepšovat jejich pocit životní pohody, nebo jejich život významně nezhoršují.

Pro ty, které jejich obzvláště zdrcující zkušenosti dovedou do zařízení psychiatrické péče, může zotavení vypadat jako vzdálený sen. Dobrou zprávou je, že lidé mohou nacházet a nacházejí způsoby, jak se zotavit z vlivu stresujících hlasů. Možná ještě důležitější je skutečnost, že se lidé také mohou zotavit ze situací, které způsobují, že je pro ně tak obtížné se s hlasy a vizemi vypořádat.

Mnoho lidí, kteří se zotavili, nadále slyší hlasy. Někdy se tyto hlasy v průběhu procesu obnovy mění – stanou se spíše spojenci než útočníky. Jindy se stanou tiššími, méně rušivými, nebo dokonce zmizí úplně. Další lidé zjistili, že hlasy zůstaly stejné, ale že oni již jimi nejsou ovládáni. Cítí se silnějšími a schopnějšími si vybrat, zda hlasům budou naslouchat.

Byli jsme svědky mnoho úžasných cest zotavení. Tyto cesty jsou ze své podstaty velmi individuální. Nicméně, tyto cesty nás vedly k domněnce, že bez ohledu na to, jak zdrcen nebo zoufalý člověk kvůli svým zkušenostem je (anebo jakékoliv nálepky v průběhu času v systému psychiatrické péče nasbíral) – zotavení je možné.