Diagnóza 

Po kratším či delším intermezzu s lékaři, ať už ambulantně, nebo v průběhu hospitalizace, dostane váš blízký diagnózu. Pravděpodobně to bude jedna z diagnóz F20-F29.

Diagnózy mohou být velmi užitečným nástrojem, pokud jsou používány jako jméno, které usnadňuje společné porozumění tomu, co člověka trápí. Jejich používání opravdu dost šetří čas. Když například řeknu, že moje babička má „šedý zákal“, je z diagnózy jasné, že špatně vidí – může vidět rozostřeně, zamlženě, dvojitě, zkresleně… a může také být citlivá na oslnění. Při hovorech s jinými lékaři nemusím tedy podrobně popisovat všechny její obtíže, diagnóza to řekne za mne a usnadní tím předávání informací.

Některé diagnózy se ale staly spíše nálepkami, než jmény, a přenášejí (zvláště směrem k veřejnosti) buď relativně málo informací, nebo informace významně zkreslené. K tomu dochází zvláště tehdy, když diagnóza poskytuje poměrně podrobný „obrázek“ nějakého onemocnění, ale ten obrázek je buď příliš nepřesný, nebo jeho významná část platí jenom pro nevýznamnou část pacientů.

Exemplárním příkladem proměny diagnózy v nálepku je schizofrenie. Je to diagnóza, která je vedle bipolární poruchy (dříve zvané maniodepresivní psychóza) mezi běžnou veřejností nejvíce známá.  V lidové zkratce jsou schizofrenici potenciální vrazi, zatímco lidé trpící bipolární poruchou potenciální sebevrazi. Kdo by takovou nálepku nechtěl!

Zvláště v posledních letech se na vytváření nálepek velmi nechvalně podílela především média, která nacházejí jakousi zvrácenou rozkoš obzvláště v referování o násilných činech páchaných lidmi s nálepkou „schizofrenik“. Veřejnosti je předkládán obrázek, že všichni „schizofrenici“ jsou potenciálně agresivní a proto by bylo nejlepší je všechny preventivně zavřít do léčeben.

Bohužel (z obecnějšího pohledu samozřejmě bohudík…) se stejná měřítka neuplatňují na všechny typy lidí, kteří někdy vykonali nějaký násilný čin. Je nezpochybnitelné, že lidé v extrémním stavu se mohou chovat tak, že někomu ublíží. Ale stejně tak je nezpochybnitelné, že lidé pod vlivem alkoholu se mohou chovat tak, že někomu ublíží.

Počet lidí, kteří někomu ublíží, protože zakoušejí extrémní stav a počet těch, kteří někomu ublíží, protože jsou pod vlivem alkoholu, je nesrovnatelný. Samozřejmě v neprospěch těch, kdo jsou obluzeni alkoholem. Jenom pro ilustraci: policie ČR v roce 2015 evidovala 4 544 dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu, při kterých bylo usmrceno 62 osob. Není přitom pochyb, že alkohol způsobil mnoho dalších úmrtí (např. pracovních úrazů aj.).

Navzdory tomu se v médiích neobjevují články o tom, že příčinou úmrtí nevinného člověka byl alkohol, a proto je potřeba všechny osoby požívající alkohol zavřít doživotně do ústavů.

Dnes je již zřejmé, že sdílení diagnózy „schizofrenie“ lidem, kteří tuto nálepku dostali, rozhodně více škodí, než pomáhá. Vytváří stigma, krvavé znamení, které významně ovlivňuje jejich vztah k sobě samým, ale především vztah ostatních lidí k nim. Část odborné či poučené veřejnosti se snaží o její destigmatizaci. Snaží se ukázat, že tato diagnóza neznamená, že člověk je 24 hodin denně a 7 dní v týdnu nevypočitatelný a násilný. Zatím se jim do obecného povědomí pronikat příliš nedaří.

Kupodivu, s obecnějším označením „psychotická porucha“, či „psychotická krize“ je spojených daleko méně problémů. Když někomu řeknete, že váš blízký prochází „psychotickou krizí“, vaše okolí projeví spíše soucit, než strach a odpor. Vůbec nejlepší je pak mluvit o „vážné psychické krizi“. Možná to není nejlepší pro zlepšování vědomí veřejnosti o psychických problémech, ale rozhodně je to lepší pro budoucnost vašeho blízkého.

Ve světě existuje významná snaha o zrušení této diagnózy, která zdaleka nevychází jenom z iniciativy pacientů a jejich blízkých. Existují i psychiatři, kteří se zasazují o zrušení diagnózy schizofrenie [1]. Poukazují na to, že popisy jednotlivých typů schizofrenie se ve vědecké literatuře prakticky nepoužívají a podporují eliminaci tradičních schizofrenních subtypů z výzkumu [2,3].

Někde se alespoň povedlo diagnózu přejmenovat a už i to má pozitivní důsledky. Referuje o tom například významný psychiatrický časopis Schizophrenia Bulletin [4]. Někdy stačí jenom malý posun. Například v Japonsku schizofrenii přejmenovali na „poruchu integrace“. Ač bych v to moc nedoufala, prý už tohle pomohlo. Jenom přejmenování vedlo k „realistickému optimizmu na straně lékařů i pacientů“. K přejmenování došlo i v Korei (porucha vyladění), v Hong Kongu (porucha myšlení a vnímání).

I když velice oceňuji úsilí lidí, kteří se snaží o destigmatizaci diagnóz, možná je lepší psychiatrické diagnózy zobecnit a přejmenovat tak, aby nevyvolávaly už příliš konkrétní konotace. Často bývá méně náročné zavést pojem zcela nový, než dát starému pojmu nový obsah.

A ještě obligátní závěrečné varování: autorka těchto řádků není lékařkou. Mé názory se utvářely na základě studia více zdrojů informací, přesto se stále jedná o závěry laika. Přistupujte k nim proto s nejvyšší obezřetností a případná rozhodnutí učiněná pod jejich vlivem rozhodně dále konzultujte. 

Zdroje a odkazy

Přehled „f-kových“ diagnóz: http://www.uzis.cz/cz/mkn/F20-F29.html

Statistika nehodovosti: http://www.policie.cz/clanek/statistika-nehodovosti-900835.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d

Článek o antistigmatizační kampani v Německu: http://www.madinamerica.com/2016/01/large-german-anti-stigma-campaign-shows-little-effect-on-attitudes/

[1] van Os, J. (2016). “Schizophrenia” does not exist [Online]. Bmj. British Medical Journal, 352, i375. http://doi.org/10.1136/bmj.i375

[2] Braff, D. L., Ryan, J., Rissling, A. J. & Carpenter, W. T. (2013). Lack of Use in the Literature From the Last 20 Years Supports Dropping Traditional Schizophrenia Subtypes From DSM-5 and ICD-11 [Online]. Schizophrenia Bulletin,39(4), 751-753. http://doi.org/10.1093/schbul/sbt068

[3] Moncrieff, J. & Middleton, H. (2015). Schizophrenia: a  critical  psychiatry  perspective [Online]. Current Opinion In Psychiatry, 28(3), 264-268. http://doi.org/10.1097/YCO.0000000000000151. Dostupné z: https://www.dropbox.com/s/zsaj91ulxo2c7iw/00001504-900000000-99497.pdf?dl=0

[4] Sartorius, N., Chiu, H., Heok, K. E., Lee, M. S., Ouyang, W. C., Sato, M., Yang, Y. K. & Yu, X. (2014). Name Change for Schizophrenia [Online]. Schizophrenia Bulletin, 40(2), 255-258. http://doi.org/10.1093/schbul/sbt231

Publikováno 8. 8. 2016